Název

2020_12_17 Na Klínovci nesmeky v akci

Popis

Dlouhou cestu tam mlha mlha jak mlíko a nebýt navigace, některé křižovatky bych přehlédl a neodbočil. Navigace hlásila za x metrů odbočte vlevo a kde nic tu nic. Nebylo vidět kam odbočit. Takže to vypadalo na připravenou 13 dlouhou trasu s žádnými výhledy. Jaké bylo překvápko, když najednou na posledních 10-ti kilometrech cesty jako když mávne proutkem a jasno a sluníčko. Klínovec se zdálky tyčil a "hlásal":"Jsem zde, vítej cizinče. Dnes je to na kochání." A taky, že jo. Výjezd až nahoru možný, bylo tam jen pár aut a rozhodnutí bylo nasnadě. Proč zapadnout někam do lesů kde moc výhledů nebylo, když je možno zůstat na vrcholu, kochat se a fotit ostošest. I tak jsem zapl stopaře a vida, na konci byly našlapány celkem 4 kiláky s převýšením 147 metrů nahoru a dolů.

Celkem jsem potkal tři skupiny lyžařů. Většinou mládeže, jedna byla dětská, základní školou povinnná. Instruktoři je honili "pěkně". Jedna holka po doběhu prostě padla na sníh. U jedné skupinky v červených stejnokrojích jsem si vzpomněl na film:"S tebou mě baví svět" a dívčí kurz na Hadovce.

Silnice - povrch - i přes mlhu a nadmořskou výšku v pohodě. To znamená suchý, maximálně vlhký, žádný sníh či led. Zato po zaparkování - kam oko dohlédlo - sklinka. Nejprve jsem chodil jak kačena - opatrně, krátké kroky a když mi to po několikáté hodně uklouzlo, řekl jsem si, že je načase sundat batoh a vyndat nesmeky. Nasazeny v cuku letu a to byla parádička. Vykračoval jsem si po ledě jak milostpán, jistý a pevný v kramflecích. Kdybych byl "statusový maniak", udělám novou fotku a k podsedáku a brýlím přidám nesmeky.

Borci na sněžných skútrech často jezdili sem a tam, provoz skoro jak na Václaváku. Za to F1 na sněhu - rolbičky, to byla jiná kalba. Jak spurtovaly v závěrečném stoupání, jedno oko nezůstalo suché.

Kdo povolil v CHKO větrníky - poslední fotka, toho bych nechal za odměnu bydlet nonstop u jednoho z nich. Dnem i nocí pěkně poslouchat ten hnusný svist.

Nastavení